Kurilské jezero

  • Aktivní dovolená
  • Zážitkové zájezdy
Náročnost: Vyžaduje fyzickou kondici
Hodnocení: 0/10
Pokud chcete vidět jak lososi táhnou a jak skvělě je přitom loví mědvědi, na Kurilském jeze ře, užít si úchvatnou krajinu kamčatských sopek, vystoupit na vrchol kráteru aktivního vulkánu, vykoupat se v léčebných termálních pramenech s různým složením vody – pak je tento zájez d pro vás! Během zájezdu projedete terénním automobilem Kamčatku z východu na západ, od Pacifiku až k Ochotskému moři a dále, podél západního pobřeží na jih poloostrova.
cena na vyžádání
Termíny zájezdu jsou na vyžádání
Doba trvání: 11 dní
Pokračujte
Kurilské jezero

KURILSKÉ JEZERO je jedním z nejkrásnějších míst naší planety. Co do velikosti je to druhé největší sladkovodní jezero Kamčatky. Jezerní kotlina má plochu 76,2 km2 a vznikla poklesem vulkanického plata o délce 12,5 km a šířce 8 km, ke kterému došlo před 8 400 – 8 300 lety v důsledku mohutné erupce a následného propadnutí zemské kůry. Jezero je hluboké, jeho průměrná hloubka je 176 metrů a maximální až 306 metrů. Z jezera vytéká jediná řeka – Ozernaja, která je spojuje s Ochotským mořem a zajišťuje mu život. Velká migrace ryb do míst tření trvá od července do února a láká k jezeru velké množství zvěře a ptáků, kteří si chtějí pochutnat na lososech nerka: medvědů, kamčatských orlů, lišek, racků, kachen, labutí a mnoha dalších. Když ryby táhnou z moře do řeky, voda doslova vře.

«KUTCHOVY BATY » – jedinečně nádherné obnažené pemzové skály 4 km od Kurilského jezera na pravém břehu řeky Ozernaja. Boční proud se zde zařízl do mohutné vrstvy stmelené pemzové horniny a vytvořil kaňon. Vítr a další přírodní vlivy proměnily strmé stěny rokle na řady zašpičatělých sloupů, jejichž výška je okolo 110 metrů. Svým tvarem připomínají svislé postavené «baty» – dlouhé dlabané čluny, se kterými se dodnes na Kamčatce setkáváme. S těmito obnaženými skalami je spojena legenda: Podle pověstí žil v těchto místech, bohatých na ryby, bůh Kutch. Na svých batech vyjížděl na jezero a moře na lov ryb. Když Kutch odsud odcházel navždy, postavil lodě, aby se sušily, a ty pak zkameněly. Kutchovy baty byly uctívány místními obyvateli, kteří se dokonce báli se k nim přiblížit. Toto neobvyklé místo je přírodní památkou.

VULKÁN KOŠELEVA (1812 m) – místní název Čaochč. Nejvyšší bod je 1812 metrů. Nachází se jižně od Kurilského jezera a pojmenoval ji Kruzenštern na počest kamčatského guvernéra Košeleva. Sopka má formu hřebenovitého masívu, tvořeného pevně slitými a dokonce i překrývajícími se vulkanickými kužely. V nedávné minulosti se aktivita sopky projevovala výbuchy a výlevy lávy. Poslední erupce byla zaznamenána na konci 17. století. V současné době zde vykazují intenzivní aktivitu pouze fumaroly.

Dno kráteru je vyplněno ledovcem, lávovými haldami a termálními plošinami Horno-Košelevských horkých zdrojů. Všude se sykotem vybuchují proudy páry, klokotají bahenné kotle, syčí několik výtrysků páry, které svým řevem přehlušují všechny ostatní zvuky. V nejvýchodnější části plošiny jsou výrony páry tak intenzivní, že vulkanologové nazývají toto místo «Tartar» – Peklo. Zajímavé je, že co do celkové tepelné emise,  Horno-Košelevské a Dolno-Košelevské zdroje překonávají takové obrovské hydrotermální systémy jako je Údolí gejzírů či kaldera sopky Uzon. Útroby sopky zásobují studenou vodou minerální prameny Bílé vodopády.

BÍLÉ VODOPÁDY – studené prameny vyvěrající na vnějším svahu centrálního kráteru Košelevské sopky. Vycházejí ze země pod tlakem, takže tvoří malé fontánky. Jejich voda doslova bělá před očima a získává vzhled ředěného mléka. Koryta potůčků se pokrývají bílým nánosem, který je dále po proudu stále silnější a mohutnější. Je to neskutečné. Podívaná, která se dále nabízí zrakům, je zarážející. Z černého dvacetimetrového útesu padá dolů sněhobílý proud vody. Desítky a stovky fontánek a pramínků tryskají ze skalního útesu po obou stranách vodopádů a zvyšují tak jejich  mohutnost a šířku obarvené plochy. Stříkance létají na všechny strany, proudy bílé vody stékající z římsy na římsu vypadají jako bílý šustivý přehoz. Teplota vody v místech jejího vyvěrání je asi +4°C. Chuť mírně trpká. Sraženina obsahuje 60% hliníku, 20% sloučenin železa a jiných látek. V hloubce pod vysokým tlakem, se tyto sloučeniny nacházejí v rozpuštěném stavu, ale při vytrysknutí vody na povrch její tlak prudce poklesne na úroveň atmosférického tlaku a rozpustnost se sníží. Oxid hlinitý se vysráží ve formě bílé usazeniny. Bílé vodopády jsou přírodní památkou.